Do Ponědraže se nastěhovala rodina Zedkova. Nedlouho po nich si vedlejší byt pronajala paní Bednářová. Všechno bylo v pořádku, dokud se do přízemního bytu nenastěhovali manželé Kašparovští. Ti žili dosti nezřízeným životem, alkohol a cigarety proplouvali jejich bytem v tunách. Z nějakého důvodu to imponovalo paní Zedkové, a tak tam za nimi často chodila. Děti nechala na starosti panu Zedkovi. Ten z toho nebyl moc šťasten a časem se začal chodit vypovídat k paní Bednářové.
Zápletka je jasná, neprotahujme to. Pan Kašparovský byl zedník na volné noze, zatímco jeho žena chodila do práce pravidelně. Proto nemohla vědět, nebo alespoň ovlivnit, co se v jejím bytě během její nepřítomnosti děje. Bez její přítomnosti už tam zbyl jen pan Kašparovský s paní Zedkovou. Po chvíli se to provalilo a paní Kašparovská odešla. Paní Zedková se odstěhovala ke svému milenci bez zájmu o své děti. Ale v pozici samoživitele už pan Zedek nezvládal platit nájemné vlastního bytu, a tak se odstěhoval k paní Bednářové. Nevraživost v domě by se už tehdy dala krájet, navíc si pak paní Zedková uvědomila, že bez dětí nemá dávky, tak se rozhodla o ně zabojovat. To už zavánělo průšvihem kriminálních rozměrů. Nakonec jsem je musel vyhodit všechny, jinak by asi zbytek bytovky odešel.