Dům hrůzy

Pronajímatelé z řad klientů Tomiva, s.r.o. mají kdykoliv právo na bezplatné konzultace, vyžádané i nevyžádané rady. Občas je škoda, že to je jen právo a ne povinnost.

Jeden pronajímatel je právník. Velice inteligentní člověk, ale asi měl pocit, že ví všechno na světě nejlépe. A když koupil činžovní dům, měl tam různou skladbu nájemníků. Mnozí z nich ale měli trochu problém se včasností placení.

My dnes víme, že jistá benevolence v termínech úhrad není na škodu, viz první část článku o vymáhání. Ale on z pozice právníka ihned hrozil žalobami a domáhal se plnění okamžitě. Tím odrazoval značnou část stávajících i budoucích nájemníků, ale jednoho si v domě přímo hýčkal. On totiž platil vždy s předstihem. On měl peněz evidentně dost, byl to totiž dealer drog. Stahovali se tam za ním feťáci z celého města a dělali nepořádek po celém domě. Ale platil včas. Marně jsem do svého klienta hučel, aby ho ihned vyhodil a na ostatní nebyl tak přísný. Pan právník měl svoje přesvědčení.

Po čase, půlka domu byla vystěhovaná a právník zjistil, že má problémy s obsazeností. Nikdo slušný se do takového doupěte nastěhovat nechtěl. Aby nepřišel o své příjmy, ubytovával tam alespoň ty, kteří i po prohlídce domu měli zájem, což byli v podstatě výhradně osoby, kulantně řečeno, nepřizpůsobivé. Jejich platební morálka byla pochopitelně ještě horší než u původních nájemníků, docházelo tam k častým fluktuacím a během každého takového vystěhovávání k nějakým škodám. O objektu se po celém městě začalo mluvit jako o domu hrůzy. Jediným stabilním příjmem byl nájem našeho dealera. Až do té doby, kdo ho zatkla policie.

Paralelně k tomu pronajímatel čelil obrovským problémům v soukromém i profesním životě, takže neměl moc síly tento stav rázně řešit. Brzy se ocitl ve velkých dluzích a nezbylo mu, než dům prodat.