Někteří nájemníci nemusí být úplně problémoví, abychom jim dali hned výpověď, zároveň ale jejich jednání či situace v nás vyvolává obavy, zda skutečně budou platit a nevyvolávat problémy v domě. Potřebujeme se ochránit nějakými pojistkami, abychom se s takovými lidmi mohli rychle vypořádat, kdyby opravdu spadli do problémů. Existuje nesčetně triků, záleží na pronajímatelově fantazii. Pár dobrých pro inspiraci obsahuje tento článek.
Základním pravidlem je používat nájem na dobu určitou. U osvědčených nájemníků dáváme zpravidla smlouvu na rok, u neprověřených či problémových kratší, typicky jeden až tři měsíce. A ve smlouvě zakázat automatické prodlužování. Znamená to sice zvýšenou administrativní zátěž, každou chvíli sepisovat prodlužující dodatek ke smlouvě, ale nájemník se cítí pod určitým tlakem vědomím, že se musíme cítit motivováni dodatek sepsat, že nestačí se snažit nějak proplouvat doufajíc v to, že nestihneme včas doručit oznámení o neprodloužení smlouvy.
Naši pronajímatelé mívají dvě stěžejní podmínky pro sepsání dodatku:
Nájemník má uhrazené všechny splatné pohledávky (s přihlédnutím k případnému splátkovému kalendáři a jiným dohodám)
Na nájemníka se nemnoží žádné stížnosti od sousedů (ohledně např. hygienickým podmínkám v domě, rušení nočního klidu apod.; zde je samozřejmě brán zřetel na případnou nevraživost mezi konkrétními osobami a pomluvy, řeší se objektivní závadnost jednání, prověřuje se to u nezaujatých sousedů.)
Před koncem smlouvy se nájemníci obzvláště snaží tyto podmínky plnit, takže čím kratší bude zkušební doba, tím častěji se budou chovat bezproblémově.
Nájemník ve finanční nouzi slibuje hory doly, ale jsou to jen slova. Jejich váhu můžeme snadno podpořit žádostí o sepsání ručitelského prohlášení od jejich příbuzných či známých. V tomto prohlášení se ručitel zavazuje uhradit závazek, který nezvládne splatit nájemník. Z principu mu něco takového nepodepíše někdo, kdo mu nevěří. A toho, kdo mu věří, nájemník pravděpodobně nebude chtít zradit, takže bude lépe platit. A když ne, máme tady další osobu, ze které dluh můžeme vymáhat.
Uznání dluhu je důležitý dokument jednak eliminující případné popření dluhu při vymáhán či soudu, jednak prodlužující promlčecí lhůtu pro vymáhání ze tří na deset let.
Pokud se uznání dluhu nebo nájemní smlouva sepíše u notáře, může se do ní přidat doložka přímé vykonavatelnosti. To znamená, že s pronajímatel nemusí svého práva domáhat soudně a může se s daným dokumentem rovnou obrátit na exekutora, který toto právo bude rovnou realizovat - úhradu dluhu nebo vystěhování z bytu. To má obrovskou výhodu, že se zdlouhavý soudní proces přeskočí. Nevýhoda je, že je to pár tisíc stojí. A málokdo, nájemníky nevyjímaje, je ochoten přímou vykonavatelnost podepsat.
Kvůli notářskému zápisu je nutná návštěva notáře, což je určitý obřad, u kterého má nájemník dost času si věc rozmyslet a nakonec to nepodepsat. Oproti tomu stoh dokumentů připravených při podpisu nájemní smlouvy či dodatku mnohdy ani nečte. Ale je rozhodně svolnější doma podepsat cokoliv. Jedním z takových dokumentů může být bianco dohoda o ukončení nájmu. Podepíše tam například, že k dnešnímu dni nájemní vztah končí a že se do deseti dnů vystěhuje a co v bytě po této lhůtě zůstane, přenechává pronajímateli. V případě závažných problémů pak pronajímatel vytáhne tento papír, dopíše tam datum a může nájemníka celkem beztrestně vystěhovat.
Když se nájemník dostane do finanční tísně, může požádat o sociální dávky. Ty mu budou posílány na jeho účet a je na jeho rozhodnutí, jestli je opravdu použije na úhradu nájmu, nebo ne. Toto riziko eliminujeme, když s ním při podpisu smlouvy či dodatku podepíšeme žádost o výplatu dávek rovnou na účet pronajímatele. Je potřeba si však dopředu na místním Úřadu práce zjistit, kterou formu zrovna zde odpovědná referentka považuje za správnou. Někde to chtějí jako jednostranné prohlášení nájemníka, jinde jako dohodu nájemníka a pronajímatele.